Please select your page

psi v naem vcviku 97 20120816 1129004813Krásnou dvouletou fenku výmarského ohaře jménem Mina nám do hotelu majitel přivedl, abychom ji připravili na podzimní zkoušky. Fenku majitel koupil jako ročního psa se zkouškami vloh, kde soudcovská tabulka byla samé čtverky od shora až dolů.

U nás jsme vzali zvěř, dali ji do krytiny a pes se zajímal o všechno možné, jen ne o pach pernaté. Takže ty čtverky z vloh viseli jen tak ve vzduchu.

Je k tomu pro přirovnání práce tohoto výmaráka takový dobrý situační vtip: „Bláznovi instalují do postele krásnou dívku a poté, co je vyzván, aby dělal, co má nejraději, si sedne vedle ní na postel a ukazovákem si dělá přes rty svoje bláznovské Brmmm, Brmmm, Brmmm, …“. Tak se měla Mina k pachu pernaté zvěře.

Aport se zvěří a veškeré práce po výstřelu, jako je přinášení teplé, dohledávky, vlečky a společný hon bylo třeba nacvičit od začátku.

Číst dál: Příběhy pejsků - Výmarský ohař Mina


pbhy pejsk bglov 1 20121025 1930962171Čistokrevní bíglové

Majitelka těchto krásných pejsků zcela propadla kouzlu plemene bígl. Pořídila si postupně čtyři exempláře tohoto plemene a vznikla smečka, která si pohodlně a spokojeně žila na velké rozlehlé zahradě poměrně volným nevázaným životem, který však nerespektoval naše pravidla soužití psa a člověka. Nejstarší pes měl tři roky, pak byly dvě roční fenky a k tomu půlroční štěně. Poslušnost byla na nule, majitelka měla několik sad vodítek, která rozlišovala na „krátká“ a „dlouhá“, nebo také na „obyčejná“ a „sváteční“.
Kdo zná povahu bígla, ví, že to je honič a když se rozhodne pro samostatný výlet po lese, vrací se něco mezi třemi hodina a třemi dny. Nejstaršího psa majitelé jednou pustili v lese na volno a poté, co se jim podařilo psa odchytit, se do obdobného dobrodružství již nechtěli nikdy pustit a psi tak chodili po venku stále jen ve skupině na vodítku.

Číst dál: Příběhy pejsků - Vendulka, Gina, Tic Tac


psi v naem vcviku 79 20120704 1077643471Thajský ridgeback patří podle některých pramenů k jednomu z nejstarších plemen. Řadí se mezi primitivní lovecká plemena, a jak již název napovídá, svůj původ má v Thajsku. Povaha těchto psů by měla být velmi společenská, jsou to klidní psi, kteří však milují běh, jsou to údajně také výborní „skokani“. Svou bystrost a inteligenci mnohdy dokážou využít ve svůj prospěch. 

Fenka Izabela (jeden a půl roku) k nám byla přivezena kvůli jejímu chování, které se ani v nejmenším nepodobalo typickému thajskému ridgebacku. Byla velmi bázlivá, lekala se každého pohybu člověka, na který reagovala ohrnutím pysků a obnažením svých ostrých špičáků. Majitelé s ní měli velký problém jít na procházku, protože nepřiměřeně reagovala i na zvuky okolí, vrčela na návštěvníky i děti, vzít jí cokoliv z tlamy znamenalo riskovat pokousání. Během posezení s majiteli jsme se dozvěděli také to, že fenka bez dovolení kradla jídlo a dokonce znečišťovala byt, ačkoliv se majitelé stále snažili s ní trávit dostatek času venku. Po dohodě jsme ji zde měli na převýchovu tři týdny.

Číst dál: Příběhy pejsků - Thajský ridgeback Izabela


Příběhy pejsků  - výmarský krátkosrstý ohař Jimmi

jimmi 1 20120702 1169626764Výmarák byl k nám předám k nápravě chování. Zcela mu chybí kontakt s majitelem, když je ponechán doma sám, ničí věci a znečišťuje byt. Při venčení na vodítku tahá tak značně, že musí mít na vycázce speciální postroj a brzdný náhubek, aby jej bylo možno udržet na vodítku. S tím je spojena spousta dalších nectností, jako je vynucování pozornosti, štěkání, kňučení. Poté, co dostane povel, tak jej někdy provede, ale po pár vteřinách odbíhá. Jeho vnější projev se vyznačuje doširoka rozevřenou mordou, jazyk venku, zrychlené dýchání, neustále řeší to, co se jej netýká, neboli "do všeho strká nos", pobíhá z místa na místo, zkrátka je ho neustále "plný byt", zejména v přítomnosti návštěvy.

Majitelé si s jeho chováním už nevěděli rady, tak pořádali o nápravu jeho chování.


(vlastním jménem Eishiko) je pes plemene Shiba Inu.

kimi 1 20120629 1094965651Byl k nám dán na převýchovu. Všechny jeho neřesti a průběh nápravy chování je v dříve napsaném článku.

Kimísek je dávno zpět u své majitelky a je z něj vzorný pes. Panička je na něj patřičně hrdá a Kimísek nyní moc hezky poslouchá. Nedávno mně poslala mejl, který se mně tak moc líbil, že jsem se rozhodl se o jeho text podělit se čtenáři mých webovek (samozřejmě se svolením majitelky pejska). Je to moc hezký příběh a nazval jsem jej:

Následující text o vlastnostech plemene Shiba Inu je převzat z webových stránek chovatelky tohoto plemene paní Ing. Hany Petrusové. http://www.hvezdahane.wz.cz. Z něj je zcela zřejmé, že Shiba Inu nestrpí ze strany člověka žádné hlouposti, trestání je absolotně neúčinné, dokáže se velmi umným a vynalézavým způsobem vyhnout práci a pokud nad ní člověk nátlakem jednorázově zvítězí, umí si na "počkat" na vhodnou příůežitost a bez problému mu to vrátí.

Toto vše je třeba mít při výchově velmi bedlivě na paměti.

Číst dál: Příběhy pejsků - Kimi


Zpráva z Kykýškova domova

6. května 2010

kiki 1 20120702 1348834645Kiki, nebo Kikýšek je typický jorkšírák o váze asi 4 kilogramy a má čtyři roky. Panička jej do hotelu přivezla na převýchovu, protože si s ním doma už nikdo nevěděl rady. Největším problémem bylo čůrání v bytě, dále kousání do pánečků a pak také byl strašně bázlivý a stále se všeho lekal, velkých psů, hluku, cizích lidí. Doma mu občas proto říkali "bojínek".


Když pes občůrává byt ještě ve čtyřech letech, je pro majitele dost hrozná věc. Hlavně se nejednalo o klasické počůrání z důvodu, že jej zapomněli vyvenčit. Naopak, vycházka trvala vždy dost dlouho a vždy se vyvenčil dostatečně. Ale v bříšku měl vždy malou zásobu schovanou a po návratu domů se mu vždy podařilo vystihnout okamžik, kdy se nido z pánečků nedíval a něco označkoval. Typicky to byla buď pohovka, noha od stolu nebo od židle, květináč. Čůral v kuchyni, obýváku, na chodbě, ale co bylo hlavní, pánečkům se jej nikdy u toho nepodařilo přichytit. Tak měl celou počůravací akci přivedenou až k samé dokonalosti.
Jednalo se o projev dominantního majetnického chování, který se majitelé snažili po celé čtyři roky zvládnout, ale stále se jim to nedařilo. Byli z toho velmi nešťastní, protože je Kiki jinak velmi hodný a roztomilý pejsek. Jen mu neuměli sdělit, že toto dělat nemůže.

Číst dál: Příběhy pejsků - jorkšírský teriér Kiki


osmiměsíční kříženec
OTEC: Argentinská doga,
Matka: kříženec: Českosl. ovčák (ČOV) x Kavkazský ovčák


sirius 1 20120702 1560160059Majitelé přivedli svého osmiměsíčního mohutného křížence Siriuse, jak ostatně můžete vidět na fotkách, kde je se svou paničkou, do Hotelu na nápravu chování. Pes byl připnutý za postroj a na mordě "brzdný" kožený náhubek, který měl aspoň trochu omezit naprosto nezvladatelný tah tohoto silného psa.

Aby si panička aspoň trochu oddechla, připnuli jsme na chodbě druhý konec vodítka, vedoucího od postroje psa, na chvíli k mohutné trubce, pevně ukotvené ke zdi. Pes vyvinul tak mohutný tah, že to jednu chvilku vypadalo, že vytrhne ne trubku, ale s ní i kus zdiva.

První věc, kterou jsme udělali, že pánečci se se psem přemístili do kanceláře. Okamžitě psovi sňali postroj a brzdný náhubek dali do tašky. Pes byl ponechán na volno a asi hodinu jsme si jej po dobu hovoru vůbec nevšímali. Po této době začal pes jevil známky jistého zklidnění.

Číst dál: Příběhy pejsků - Sirius


agi 1 20120702 1809809569Starší manželé, oba invalidní, si pořídili do bytu v panelovém domě zlatého retrívra Aginku. Fenku si pořídili jako kamaráda a společníka, ale také tak trochu počítali s tím, že retrívr je v povědomí lidí veden jako asistenční pes a vrozený aportér. I v moudrých knihách o psech je často uváděno, že se schopností přinášet se zlatý retrívr prakticky "narodí". Plánovali, že Aginku snadno naučí, aby jim podala ze země přeměty, které jim spadnou, protože ohnout se pro pro ně bylo vzhledem ke zdravotnímu stavu obtížné.

Obecně lze říci, že majitelé "vrozených přinašečů - retrívrů" však nejsou v této literatuře správně informováni: je nesmírný rozdíl mezi tím běžet za letícím míčkem a ten "skoro vždycky" přinést a mezi kvalitním, klidným, uvědomělým, spolehlivým stoprocentním podáním předmětu, ať leží psovi u nohou, nebo je 100 metrů daleko a pes jej musí dohledat nosem podle pachu.
Ty uvozovky u slova "skoro vždycky" jsou napsány proto, že každý majitel psa pak umí vyjmenovat situace, kdy pozornost psa je rozptýlena vnějším podnětem silnější intenzity, něž je odhozený aport a pes nenosí. Buďto se za odhozeným předmětem nerozběhne vůbec, nebo jej dostihne, párkrát pohodí hlavou, aport vyplivne a běží si po svém.

Pak je třeba konstatovat že pes NEAPORTUJE !!! Neboli aportuje jen někdy, ale je to totéž, jako byste měli letadlo, co skoru létá, popřípadě pilot umí přistát, ale když jsouý špatné povětrnostní podmínky, tak se mu to občas nepodaří. Já nevím, jak ostatní, ale já bych si do letadla, co "skoro" umí létat, nebo přistávat, raději nesedal. Doporučuji, aby majitel psa nepočítal, kolikrát pes předmět přinese, ale kolikrát jej nepřinese. Pokud jej nepřinese na jeden povel aspoň jednou, měl by sebekriticky přiznat, že pes neaportuje.

Číst dál: Příběhy pejsků - Zlatý retrívr Agi


jamie 4 20120629 1676570777Maltézský psík - fenka Jamie k nám byl předán majitelem k nápravě chování. Ačkoli tento psík malého plemene se vyznačuje veselou povahou a hrdým držením hlavy, s Jamie to bylo přesně naopak.

Po prvním kontaktu s pejskem bylo zřejmé, že pejsek působí bázlivě, ustrašeně, vůbec se nechtěl hnout od nohy člověka, na kterou byl doslova přilepen. Když za sebou táhnul volně vodítko a to se mu zachytilo za překážku, začal úpěnlivě pištět a na vodítku se zmítal tak divoce, že přitom doslova rotoval kolem své podélné osy.

Když byl ponechán o samotě, vydržel hodiny zuřivě štěkat a dožadovat se tak příchodu pánečka. Na nataženou ruku se snažil cenit zuby, veškerý jeho projev působil velmi submisivním dojmem, který vykazoval mírnou agresivitou vůči člověku i při rběžné, rutinní manipulaci se psem, jako je např. přetáhnutí obojku přes hlavu. Fenka vždy utekla do kouta a byla připravena se proti tomuto jednání bránit. Toto byl velmi vážný problém při venčení pejska a při veškeré všední manipulaci s ním.
Jamie byla vyděšená z jakéhokoli vnějšího podnětu, spadnutí nějakého předmětu na zem, rychlejšího pohybu směrem k ní nebo třeba cinkáním kovovým předmětem.

Číst dál: Příběhy pejsků - Jamie


Rozklikněte Fotogalerii, Jedná se velmi zdařilou studii pohybu retrívra v okamžiku, kdy se blíží ke zvěři. Všimněte si zejména souhry práce předních a zadních nohou: Pes v plném cvalu dopadá těsně před aportem na přední běhy, prudce zaráží, až se zadní ocitnou nad linií hřbetu. V tom okamžiku má mordu tesně nad aportem a pokud sledujete pohyb pravé zadní, tak se ještě nestihla dotknout země a pes už v plném pohybu sbírá kachnu ze země a s pravou zadní ještě nad zemí má už hlavu s kachnou otočenou do protisměru a bez zastavení zrychluje a vrací se přímo k paničce, kde předsedá a čeká na odevzdání.
Po povelu PUSŤ kachnu předává a již se o ni nezajímá, nyní se PLNĚ SOUSTŘEDÍ pouze na pochvalu a pohlazení od paničky. Následuje okamžitě druhý aport a pes udělá to samé. Tento pes to takto provede "tisíckrát" - řečeno v nadsázce - po sobě jako přes kopírák a to jediné, co má pro něj význam, je splnění povelu a udělená pochvala.
Z toho plyne jasný důkaz toho, že u retrívra není nutno cvičit obratnost a odvahu chůzí po kladině. Lovecký pes, když jde za zvěří (ale až na povel !!!) má pohybové dovednosti dostatečně vrozeny.

Číst dál: Zlatý retrívr Max


Maxim - Cane Corso 9 měsíců

21. února 2012

Devítiměsíční štěně psa plemene Cane Corsa k nám bylo dáno na nápravu chování 4. února 2012. Ve smlouvě, kterou jsme s majitelem uzavřeli, jsme dostali za úkol - citace: "...Pes na nápravu chování. Socializace psa, celkové zklidnění, naučit základní poslušnost, odstranit tahání na vodítku, základy aportu, naučit povel NE, Odstranit agresivitu na cizí lidi...."

Číst dál: Příběhy pejsků - Maxim


Login

Please login using your credentials recived by email when you register.

  or   Vytvořit účet

Zapomenuté heslo? |  Zapomenuté jméno?

×