Please select your page

08.1 Vydávání povelů - Osm zásad

Osm  zásad pro vydávání povelů.

Použití uvedených zásad vžslovně neplatí pro povel Přivolání. Když nemáte psa, nemáte si na něm co vynucovat. Zde je nutné jakýmkoliv způsobem jej přivolat, i za cenu opakování povelu. Psa po příchodu samozřejmě vždy pochválíme, i když s námi cloumá hněv. O přivolání je více v jiném samostatném článku.

1. Vymahatelný povel.

Povel, který není vymahatelný, nesmí vůdce nikdy vydat. To ať se raději otočí pryč a mlčí. Nevymahatelný je třeba povel „Sedni“, když pes jde na volno a vůdce ví, že ho pes neposlechne, a ví, že když se za ním vydá, tak mu uteče. Naopak vymahatelné jsou všechny povely, kterým pes rozumí (umí je) a je vdosahu majitele. Pojem „vdosahu majitele“ je pro každého psa jiný. Pro některého majitele to platí, jen když má psa na vodítku, pro jiného může být pes na volno i ve velké vzdálenosti a majitel jej přiměje ke splnění povelu jen postojem směrem kněmu.

2. Zásada jednoho povelu.

Povel se zásadně vydává jen jednou, při nesplnění se musí jeho splnění na psovi vymoci (to je už vlastně současně provedené hodnocení „špatně“). Šetřete povely jako ztroskotanec na ostrově, který má kdispozici jen jednu krabičku se sirkami. A pak co povel, to sirka a za chvíli není čím škrtat, takže už nemůžete ani velet.

Pokud pes neposlechne na jeden povel a nám se nepodaří jej bezprostředně přimět kjeho splnění, je to hrubá chyba cvičitele při výcviku, neboť jsme vydali nevymahatelný povel. Tento povel neměl být vůbec vydán.

3. Hodnocení.

Než vydá vůdce povel, musí mít promyšleno hodnocení, tedy jak psovi sdělí „dobře“ nebo „špatně“. Pokud nemá majitel promyšleno, jak hodnocení po provedení povelu psovi sdělí, nesmí povel vydat.

Hodnocení musí majitel provést vždy poté, co byl (nebyl) vydaný povel správně splněn.

Zde ať si každý vůdce sáhne do svědomí, kolikrát zapomněl svému psovi po splnění každého povelu sdělit „dobře“. Jsou majitelé, kteří si toto ani neosvojili a pak se diví, že je pes neposlouchá – on totiž jejich povelům nerozumí. Každý nechť si vede statistiku a uděluje si sám sobě bodové odměny a pokuty v této výši:

  • opomenutí hodnocení „špatně“ minus 10
  • opomenutí hodnocení „dobře“ minus 1000
  • za provedené hodnocení „špatně“ plus1
  • za provedené hodnocení „dobře“ plus 100

Takže jednou zapomenete sdělit „dobře“ a máte minus 1000, ktomu, abyste se dostali aspoň na nulu, musíte psovi dát deset úkolů, které dokáže splnit a vy jej ohodnotíte „dobře“. Bodově tratíte vždy nejvíc tehdy, když hodnocení opomenete. Neboli provedení hodnocení po každém splněném, nebo nesplněném povelu musí být naprosto zautomatizováno, takže je samozřejmostí, opomenout hodnotit je stejný prohřešek jako jízda na červenou.

4. Zásada uměřenosti.

Při výcviku je třeba brát ohled na věk psa, jeho únavu, zdravotní stav, zejména pak na to, zda pes povelu rozumí, přiměřenosti povelu sohledem na povětrnostní a terénní podmínky.

5. Důslednost.

Pokud vůdce vydá povel, musí vždy důsledně trvat na jeho splnění. Psa musí ke splnění povelu přimět. Pokud se mu to nepodaří, je to chyba vůdce. Situaci měl nesprávně promyšlenou, povel je třeba označit za nevymahatelný a platí bod 1. Tento povel neměl být vžádném případě vydán.

Stačí jediný povel, jehož splnění psovi „odpustíme“, a ve výcviku se vrátíme doslova mílovým skokem zpět. Jednoduše když vydáme povel (v duchu výše popsaných zásad), tak ten, kdo nakonec povolí, musí být pes.

6. Používejte jen povely, nevkládejte před ně jméno psa.

Nevydávejte nadbytek informací, jinak výkonný povel, vyslovený za jménem, často ke psovi ani nedolehne. Pro něj je vyslovení jména vtónině následného povelu varování, že přijde povel a pes už vokamžiku vyslovení jména reaguje tak, že „vypíná uši“ a pokouší se tvářit, že „tady není slyšet“. Pokud to psovi jednou projde a vůdce vydá (nejlépe zoufalým nebo prosebným hlasem) povel opakovaně, ztratil velkou část své často velmi pracně budované autority.

7. Zásada nečitelnosti.

Vaši reakci na své nevhodné chování nesmí pes předvídat. Pokud dáte povel a pes neposlechne, musíte mít v zásobě širší škálu reakcí, jak si na psovi povel vynutit. Jakékoliv stereotypy - třeba škubnutí vodítkem - pes přestává vnímat a učí se neposlechnout, protože vaši reakci zná předem, přestává mu vadit a neposlechnutí je pro něj výhodnější. Situace může pak dojít i tak daleko, že pes (samozřejmě k tomu dospěje neuvědoměle, ale dospěje) vás k vaší stereotypní reakci vyprovokuje tím, že neuposlechne schválně. Vyplatí se mu to, třeba jen proto, že jeho milovaná panička jej za neuposlechnutí  vždy okřikne a jeho zisk spočívá v tom, že dokázal na sebe upoutat pozornost i za cenu rozzlobeného hlasu majitele.

8. Zásada poměru mezi hodnocením "dobře" a hodnocením "špatně".

Toto je nejdůležitější věc, na kterou si musíte dát pozor. Je to měřítko úspěšnosti vašeho výcviku. V duchu mějte u sebe papír, svisle čárou rozdělený na dvě poloviny. Na levé je nadepsáno "špatně", na pravé "dobře".
Za každé hodnocení špatně (okřiknutí, opakovaný povel, trhnutí vodítkem, ...) udělejte čárku vlevo, za každé hodnocení dobře čárku vpravo. Vždy po deseti minutách udělejte vodorovnou čáru (tlustá čára za minulostí). A pak si jen porovnávejte tyto desetiminutové bloky. Pokud čárek vlevo rapidně neubývá - dokonce musejí po krátké době zmizet - je váš výcvik neúspěšný.

Login

Please login using your credentials recived by email when you register.


Zapomenuté heslo? |  Zapomenuté jméno?

×